I
V tomto případě vidíme, jak Duch svatý působí v životě těch, kteří mu umožňují se uplatnit.
Jeho vlivem se pro Alžbětu návštěva vzdálené příbuzné stává Boží návštěvou.
Hned vidí, že ta, která stojí před ní, ve svém panenském lůně do jejího domu přináší Pána.
A Alžbětin nenarozený syn, který ještě nepoužívá ani rozum, ani smysly, je schopen nejen zachytit, ale i dát jiným na vědomí, před kým se nachází.
Kromě poznání jako další ovoce Ducha se při tomto setkání projevila také radost a vzájemná pokorná úcta.
Avšak jak docela jinak to vypadá tam, kde se Duchu svatému kladou překážky.
Tam jsou všechny události – a ať jsou jakkoliv význačné – jen náhodami anebo jen důsledky přírodních či společenských zákonitostí.
A tam ani Boží slovo mnoho neznamená. Čte se anebo poslouchá jen jako mrtvá litera, která nic nevyvolá v mysli člověka a potom ani v jeho životě.
Kde se nemůže uplatnit Duch svatý, tam se všechno stává přirozeným, obyčejným, po čase strnulým, jalovým, smutným a nesnesitelně nudným.

II
Alžběta byla naplněna Duchem svatým. Naplněna…
Nikoli jen doplněna.
Boží duch nevchází do srdce, v němž ještě zůstalo něco z toho, co není Boží. Nárokuje si jeho úplné vyprázdnění, dokonalé vyčištění od všeho, co se mu v něm nelíbí.
Požehnaná jsi – plodem svého života, jenž je však Božím dílem. Ty jsi mu jen dovolila se ujmout a růst.

III
Maria se stala blaženou tehdy, když vlivem Božího Ducha uvěřila v Boží slovo.
A Alžběta zaplesala tehdy, když se o této události dozvěděla vlivem stejného Ducha.
Nemáme-li zatím ještě radost z Božího slova a z událostí, jež se dějí vlivem jeho přijetí, je to znamení, že jsme se ještě dostatečně nezbavili svého hříchu, v důsledku čeho nás Duch svatý nemohl naplnit tak, jak je třeba.

IV
Duchu svatý, ty jsi dárcem a udržovatelem pravého míru a radosti. Pomoz nám vypudit ze sebe všechno to, co se příčí tvé svatosti. Víme, že když nás ty naplníš, staneme se nejen uživateli těchto tvých darů, ale také jejich úspěšnými nositeli. Kéž tomu tak je. Amen.