I
Lukášova zpráva o Mariině návštěvě u Alžběty začíná slovy: „V těch dnech…“ Znamená to – hned po zvěstování.
Zpráva pokračuje poznámkou: „Spěchala…“
Kvůli čemu?
Chtěla si snad ověřit, co jí anděl řekl o Alžbětě?
Určitě ne.
Maria uvěřila všemu, co jí nebeský posel oznámil.
Důvod jejího spěchu je třeba hledat jinde. Nejdříve se v touze se vším svěřit. Josef by ji tehdy ještě sotva pochopil. Šla tedy za tou, která se z Boží milosti dostala do podobného rozpoložení a byla jí v tu chvíli blízkou už nejen pokrevně, ale také duchovně.
A možná šla k Alžbětě také proto, aby přenechala řešení situace v Nazaretu jen Bohu. A nakonec také kvůli tomu, aby jí posloužila. Podle evangelijní zprávy totiž Alžběta už byla v šestém měsíci.
Je-li městečko v hornatém Judsku podle staré tradice Ain Karim, šla Maria sedm kilometrů od Jeruzaléma a sto třicet od Nazaretu.
A spěchala-li, jak píše evangelista, mohla do Zachariášova domu vstoupit a pozdravit Alžbětu až po třech dnech.
Na tehdejší poměry to byla dlouhá cesta, spojena zajisté s velkou námahou.
Ale radost, kterou přinesla do Zachariášova domu, byla mnohem větší.

II
Maria se vydala na cestu. Byla si vědoma, že blahozvěst, kterou přijala, nepatřila jen jí.
Spěchala – protože Boží plány je třeba oznamovat ochotně a pružně.
Šla do města v horách – do jednoho městečka… do Zachariášova domu… k Alžbětě…, protože tam byla nejpřipravenější srdce pro Boží blahozvěst.

III
Když v duchu Marii provázíme na její namáhavé, možná i nebezpečné cestě, když ji pozorujeme, jak se po tři dny a po tři noci připojuje ke skupinám cestujících anebo o samotě kráčí se svým tajemstvím, aby ho co nejdříve zpřístupnila těm, kdo z něho mohou mít užitek a radost, nevíme, co si máme myslet o své apoštolské těžkopádnosti a výmluvách, jimiž tuto svou těžkopádnost přikrýváme.
Měli bychom si vlivem tohoto Božího slova uvědomit především to, že bez odpoutání se od pohodlí, od příjemného domácího prostředí či od svých zálib z nás nikdy nebudou schopní ohlašovatelé Boží spásy.
Především toto nám Maria praví tou tichou, ale velice působivou řečí svého příkladu.
Jestliže se ona kvůli jedné příležitosti namáhala tři dny, mělo by nás to povzbudit, abychom apoštolsky využili aspoň jednu z těch, které se nám dnes samy nabídnou.

IV
Bože, ty za zprostředkovatele své blahozvěsti používáš jen toho a jen toho naplňuješ potřebnou odvahou a vytrvalostí, kdo se snaží tvé slovo tak přijímat a tak odevzdávat jako tvá služebnice Maria. Dej nám, prosíme, na její přímluvu odvahu i schopnost úplně se otevřít, když tvou blahozvěst přijímáme, a i tehdy, když nás posíláš jí jiné oslovit, potěšit a posilnit. Amen.