I
Když anděl Marii navštívil, byla už zasnoubena. Podle našeho zvyku byla po zásnubách, ale ještě před svatbou. Čekala, až si ji Josef ve svatebním průvodu přivede do svého domu.
Zda byla zasnoubena s Josefem jako svým budoucím manželem anebo jen jako s ochráncem svého panenství, o tom není třeba diskutovat.
Diskusí bychom na jedné straně činili nesmyslnou její otázku: „Jak se to stane…?“, což si, zajisté, nemůžeme dovolit, a na druhé straně bychom něco ubírali manželství, jež je svatým Božím ustanovením.
Pro každého člověka je víc to, co od něj chce Bůh.
A od Marie chtěl vzhledem na svůj velký plán jedno i druhé – panenství i mateřství v tajemné souhře.
Z evangelia se dovídáme, že andělův pozdrav ji překvapil a přinutil se zamyslet.
Nedivme se.
Byl opravdu zvláštní.
Celý, od začátku až do konce.
V Písmu svatém totiž andělé vystupují jako muži. Pozdravil-li v tomto případě muž ženu, bylo to vzhledem k tehdejším mravům něco opravdu zvláštního.
A nezvyklý byl také titul „oblíbená“.
Takové oslovení se při pozdravech neužívalo.
Ani při takových, jimiž se někomu chtělo polichotit.
Nejzajímavější však byla slova: „Pán s tebou!“
Tato asi nejvíc nutila Marii se zamyslet.
Těmito slovy totiž Bůh ve Starém zákoně ujišťoval své vyvolence Mojžíše, Jozueho a Gedeona tehdy, když je chtěl použít k záchraně svého lidu.
Když anděl Marii upokojil, naznačil jí, oč jde.
Řekl jí: „Našla jsi u Boha zalíbení a podle jeho přání máš počnout a porodit Mesiáše, jehož království nebude mít konce.“
Po Mariině otázce: „Jak se to stane…“, následovala třetí fáze poselství, následovalo zvěstování tajemného vtělení.
Anděl jí vysvětlil, že nepočne obvyklým, ale zázračným způsobem a že to, co se z ní narodí, bude Bůh z Boha, Boží Syn v tom pravém a jedinečném významu.
Bylo to opravdu příliš.
Hebrejská žena mohla tiše toužit, aby se stala matkou Mesiáše, ale aby se stala matkou Božího Syna, to převyšovalo jakékoliv její sny.
Když potom anděl zmínil Alžbětu, učinil tak proto, aby se také v tomhle případě zachoval postup zjevujícího Boha, jenž také znameními potvrzuje své slovo a činí ho tak přijatelnějším.
Ze všeho, co se zde stalo a řeklo, bylo Marii jasné, že Bůh chce jejím prostřednictvím projevit vyvolenému lidu a celému světu svou milosrdnou lásku a svou všemohoucí moc.
A protože plně věří v tyto dvě velké Boží vlastnosti, bez váhání vyřkla své: „Staň se!“ A Bůh mohl bez meškání uskutečnit tajemnou svatbu se svým vyvoleným národem.
S její pomocí si vzal tělo tohoto národa, jeho tvář i řeč, aby mu potom skrze toto v ní počaté Tělo odevzdal svou milost a spásu.

II
Anděl byl poslán od Boha.
K Marii.
Avšak nejen k ní…
Posílá ho také k nám.
Je jím každý, kdo nám zpřístupňuje Boží blahozvěst.
Ona uvažovala, co má ten pozdrav znamenat.
A my?
Dáme se také takto vyrušit Božím slovem a umíme se nad ním také zamyslet?
Je to velice potřebné a to hlavně tehdy, když jsme si už zamilovali své plány, své vychozené cestičky a své nespočetné a velice příjemné pohodlí.

III
Každé Boží slovo je zvěstováním.
Dostáváme ho proto, aby nás, jako Marii, nejprve vyrušilo a po zamyšlení vedlo k otázce – jak se to stane? K otázce, kterou se dovídáme nejen to, co Bůh chce, ale také to, jak to chce…
A každé zvěstování by se mělo končit tak, jako Mariino. Slovy: „Staň se!“
Jen tak v nás Boží slovo může dostat tělo – stát se skutkem a posloužit nám i našim bratrům ke spáse.

IV
Bože, tys nám dal svou služebnici Marii za příklad správného vztahu k tvému slovu. Dej nám, prosíme, také to, abychom ji měli stále před očima jako učitelku, která nám řekne, jak tě poslouchat, jak se zamýšlet nad tvým slovem a v pokoře mu dávat viditelnou podobu – jak ho měnit ve skutky, které vedou ke spáse. Amen./p>