I
Lukáš oznamuje své rozhodnutí zařadit se mezi služebníky slova a po důkladném přezkoumání uspořádaně vypsat všechno, co o Ježíši Kristu řekli ti, kteří ho osobně znali.
Oznamuje to jakémusi Teofilovi, o němž nedokážeme s jistotou říci, zda je historickou osobou, anebo jen symbolickým zástupcem všech Božích přátel.
Teofil totiž v řečtině označuje někoho, koho Bůh miluje, anebo někoho, kdo Boha miluje.
Byl-li Teofil historickou osobou, měl se ze stejného Lukášova úvodu dovědět, že to, co následuje, nejsou nepodložené historky, z jakých žila všechna tehdejší pohanská náboženství, ale důkladně prověřené události.
Jde-li zde jen o symbolické jméno, patří tento úvod všem, kdo byli zasvěceni do Kristova učení a měli by být stále více Teofily.
Děkujme Bohu za tuto ohleduplnost.
Aby nám ulehčil víru ve své slovo, podává nám ho skrze vzdělaného a kritického člověka, jenž podává jen to, co si nejprve sám důkladně ověřil.

II
Mnozí se stali služebníky slova – ale v každém jednotlivém případě jen ti, kdo Boží slovo přijali s vírou a s ochotou mu přizpůsobili svůj život …
Rozhodl jsem se – stát se služebníkem slova, abych svým příkladem i tobě pomohl ke stejnému rozhodnutí.

III
Byl by to významný a velice užitečný krok, kdybychom se na začátku těchto úvah nad evangeliem také my rozhodli všechno důkladně přezkoumat. A potom tak jako Lukáš všechno uspořádaně převyprávěli.
Pomohli bychom sobě, stejně jako mnoha jiným Teofilům, jež už sice vědí něco, co se od počátku dělo kolem Krista – toho historického i toho mystického – ale nevědí ještě všechno, anebo aspoň ne tolik, kolik je třeba.
Kdo v tomto smyslu dnes řekne: „Rozhodl jsem se…“, určitě dá velice správnou odpověď na toto Boží oslovení.

IV
Pane, slyšeli jsme výzvu tvého evangelisty Lukáše.
Pomoz nám, prosíme, přijmout ji a splnit dvojitý úkol každého tvého učedníka – udělat sebe i mnoho jiných ještě více tvými Teofily. Amen.