I
Lidský autor tohoto verše znal Ježíše Krista osobně.
Znal ho vírou i zkušeností jako Boží Slovo plné milosrdenství a věrnosti, v němž Bůh splnil všechno, co od věků sliboval k záchraně člověka.
A tak se Ježíš Kristus stal pro nás zdrojem Božích dobrodiní, stal se pramenem, dávajícím ze své plnosti dar za darem, milost za milostí.
Evangelistův výraz „milost za milostí“ se zde může významově měnit podle toho, jak se v něm přeloží řecká předložka „anti“. Použije-li se v jejím původním významu „proti“, máme vědět, že jsme dostali milost proti milosti, hojnější proti skromnější, evangelium místo Mojžíšova Zákona.
Použije-li se zde zmiňovaná předložka v jejím druhotném významu, chce se nám zde tímto výrazem říci, že darování milostí má nepřetržité pokračování.
Nová milost není náhradou za předcházející, ale je k ní přídavkem.
Avšak v obou případech jde o stejnou pravdu: Ježíš Kristus je pro nás zdrojem stále pokračující Boží štědrosti.

II
Z jeho plnosti – která je nevyčerpatelná, a proto dostatečně pevná jako základ pro náš křesťanský optimismus…
Škoda, že tak málo myslíme na tuto plnost Ježíše Krista v případě ztrát, jež nás bolí, a v případě neúspěchů, které nás znechucují.
Všichni jsme dostali milost. Všichni, tedy každý. Mnohokrát a rozličným způsobem. Skrze osoby, věci i události.
Avšak v každém jednotlivém případě skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jemuž nechť je čest a sláva na věky.

III
Při slovech „přijali jsme milost za milostí…“ by bylo užitečné se na chvíli zastavit a přezkoumat se, zda v našem případě náhodou nezní pravdivěji věta: „Mařili jsme milost za milostí…“
Opravdu, co jsme dosud dělali s darem života, zdraví, rozumu, vůle, avšak především s darem začlenění se do Církve, kde se nám Bůh zjevuje prostřednictvím svého slova a zpřístupňuje se nám pomocí svých svátostí?
Za dary se vždy sluší aspoň poděkovat.
Hlavně za Boží dary…
A zde je výzva i příležitost.
Nezapomeneme-li, že nejkrásnějším díkem za Boží dary je naše snaha dosáhnout jich co nejvíc a co nejlépe je využít při díle naší i cizí spásy, neodeznělo pro nás toto Boží slovo nadarmo.

IV
Nebeský otče, prosíme tě, přijmi naše opožděné, ale přitom upřímné díky za Ježíše Krista, tvého Syna, za všechno to, co jsme v něm už dostali, a za všechno to, co nám v něm ještě slibuješ.
Radujeme se z toho, že jeho dobrota převyšuje naši zlobu a jeho plnost je větší než naše prázdnota.
Pomáhej nám přijímat milosti, jež nám skrze něho nabízíš, a rozhojňuj v nás odvahu i zručnost využívat je tak, jak si to přeješ. Amen.