I
Blížila se slavnost Letnic.
Ježíšovi rybáři naposledy vytáhli na břeh své čluny a své sítě, aby se připravili na cestu do Jeruzaléma, kde se měli rozloučit se svým Mistrem a po příchodu toho, kterého jim přislíbil, se rozejít za svým posláním…
Byli před dvojitým rozloučením, ale nebyli smutní.
Potěšoval je příslibem jeho sice neviditelné, ale stálé a účinné přítomnosti… Připojil se k nim během této cesty a vedl je až k Betánii na Olivový vrch, který se zvedal z druhé strany Jeruzaléma proti Golgotě.
Zde se před nimi vznesl nad zem a zmizel jim v oblaku.
Oni vešli do města, které už pomalu zapomínalo na aféru s jejich Mistrem, a s radostí si vzpomínali na všechno, co a kde s ním zažili…
Avšak jednotlivá místa a budovy jakoby dostávaly v jejich očích jiné tvary a jiné barvy.
I Antoniův palác se jim zdál jiný, i Golgota…
Protože už rozuměli Písmům a znali Otcovo určení, podle kterého Ježíš, jejich Mistr a Pán, musel takto žít i umřít a takto vstát z mrtvých, aby založil své království a předešel je do slávy…

II
Tak bylo potřeba trpět – a vstát z mrtvých… Takto je třeba hlásat pokání k odpuštění hříchů…
Nezapomeňte na tuto zákonitost.
Bez tělesné smrti by nebylo vzkříšení… Bez duchovní, při které se pokáním zabíjí starý člověk, by nebylo nového života v milosti…
Zůstaňte ve městě – dokud nebudete vystrojeni mocí z výsosti…
Nedělejte krok do pohanské tmy bez světla, které vám přijde shora.

III
Kristus – Hlava tajemného těla – se vznášel k nebi se vším, co konal a trpěl od začátku, aby ukázal, jak se pomocí Božího Ducha za ním mají vznášet i jeho údy…
Ať proto dobře pozorují, pozorně poslouchají a důsledně dělají, co o Kristu praví evangelium, pokud se s ním chtějí dostávat stále výše k nebi a stále úžeji s ním splývat…

IV
Pane, přijetím Ducha svatého jsme se stali částmi tvého tajemného těla.
Když ti děkujeme za tento nesmírný dar, prosíme o milost, abychom skrze něho zůstávali ve stálém spojení s tebou a každým tvým zaslechnutým a uskutečněným slovem se vznášeli s tebou do vlasti – k Otci. Amen.