I
Toto setkání, které měl Ježíš se svými učedníky na jakémsi vrchu, mělo zcela jiný ráz než předcházející.
Nechoval se při něm jako přítel a bratr. Byl zde spíš jako Pán, jako Vládce – Kyrios. Avšak učedníci zde byli nějací jiní. Čteme, že se mu hluboce klaněli.
Překvapuje nás, že ne všichni.
Někteří pochybovali – píše evangelista. Avšak Ježíš se i přesto před nimi vyhlásil za neomezeného Vládce nebe i země a tou mocí, kterou dostal od Otce za svou poslušnost, je posílal do světa, aby vyučováním a křtem rozmnožovali počet jeho stoupenců.
Kvůli tomu měli jít ke každému národu a vyučovat v něm každé stvoření. Ne však jen teorii.
Vysloveně jim řekl, že mají učit zachovávat to, co přikázal jim. Pečetí na víru v jejich slovo, na víru, která se má projevovat také skutky, má být křest, začlenění do Boží rodiny se všemi důsledky pro čas i věčnost. Tato Ježíšova řeč byla stručná, avšak velice náročná.
Jedenáct galilejských rybářů, pokulhávajících zatím ve vědomostech i ve víře, stavěl před mimořádně těžkou úlohu. Stavěl je před celý svět, před národy s odlišnými kulturami, s nesrozumitelnými jazyky, před mocné vladaře, kteří krutě potírali každou náboženskou novotu.
Bylo to opravdu nadlidské poslání…
Ježíš to věděl…
Nezapomněl jim proto připomenout, že jim pošle Ducha pravdy a síly, skrze kterého s nimi zůstane stále – až do skončení světa…

II
Jděte tedy. Nestůjte! Buďte jako lidé, kteří jsou doma všude a nikde… Jako lidé, žijící ve stálém pohybu buď proto, že sami odcházejí ze svého místa, nebo proto, že je z něho jiní vytlačují…
Jděte do celého světa. Nejprve do toho, ve kterém žijete a za který nějak zodpovídáte.
Ale do celého tohoto světa…
A jděte do něho celí.
Učte – učte všechny a všechno… Nedal jsem vám dvě evangelia, jedno náročnější pro vybrané a druhé přístupnější pro ostatní.
Učte všechny a všechno, co jsem vám přikázal věřit a dělat.

III
V tomto Pánově rozkazu se nápadně často setkáváme se slovem „všechno.“ Máme dojem, že tímto svým slovem nás Ježíš chce upozornit na to, že jeho učedník nesmí ani z lenosti, ani ze zaujatosti anebo z nějaké jiné příčiny při plnění tohoto jeho rozkazu obcházet žádné místo na zemi, žádný národ, žádného jednotlivce, a co je třeba speciálně zdůraznit – žádnou část jeho nauky…
Ježíšův následovník musí být všeobecný, musí být v každém ohledu katolický.
Také v tom, že ke splnění svého poslání použije všechen svůj čas, všechny své síly, prostředky, schopnosti i možnosti…

IV
Pane, víme, že nikdo z nás se bez ohrožení vlastní spásy nemůže vyhnout povinnosti, kterou jsi ohlásil před svým nanebevstoupením…
A při jejím plnění nikdo nemá právo nic vynechávat anebo měnit…
Máme radost, že při plnění této úlohy jsi nám slíbil svou stálou přítomnost a svou stálou pomoc.
Prosíme tě pro tvé milosrdenství, aby ses s touto svou pomocí od nás nevzdaloval ani tehdy, když bychom si to právem zasloužili. Amen.