Drahí bratia a sestry, niektorým miestam v Svätom Písme dodnes plne nechápeme. Toto dnešné je však jasné: Rozsievači (dnes by sme toto slovo mohli nahradiť slovom traktor so sejačkou), ktorý rozsieva zrno po poli. Z niektorých semien vyrastie iba byľ, ba z niektorých ani to. Z iných nadštandardná úroda. Rozsievač je Boh. On rozsieva svoje slovo (zrno). Pole tvoria jednotlivé ľudské osoby.
„Choďte teda, učte všetky národy a krstite ich v mene Otca i Syna i Ducha Svätého a naučte ich zachovávať všetko, čo som vám prikázal.“ (Mt 28, 19-20a)
V prvním čtení slyšíme o „božím muži“ – prorokovi Elizeovi a o lidech, kteří se k němu skutečně i tak chovali – jako k PROROKOVI.
Služba proroka se může zdát na první pohled nemožná, nejistá, ...divná. Povolání, ...které se v dnešní době „nenosí“ - a také moc nevíme, jak se to dělá, provozuje, … - je v tom snad nějaká magie??
Myslím, že prorokování jako takové je především odrazem z prožívání Božích milostí (chování Boha k nám; v našem životě) – viz. Žalm.
Běžný člověk dneška je většinou na zlo do velké míry zvyklý, život lidí bez hříchu si nedovede představit. Na druhé straně ale každý člověk, dnešní jako včerejší, touží potom, aby zlo bylo ze světa odstraněno. Nikdo nechce, aby ho zlo poškozovalo a překáželo mu. A pokud by se snad někdo v bláhové pýše domníval, že on sám je zla prost, že se nijakého zla nedopouští, nebude to určitě tvrdit o svých bližních. Zlo tu je, ať mu říkáme hřích nebo ne.
BS, podívejme se nyní na souseda, kdo sedí, anebo stojí vedle vás. Znáte se? Mnozí ano, případně se představte křestním jménem :-D Dnes si řekneme, jak je nebezpečné říci jednoduše: „já ho znám.“