Chci dnes spolu s vámi uvažovat nad tímto velkým tajemstvím naší víry. Můžeme říct, že je to nejen velké, ale současně i ústřední tajemství naší víry. Toto tajemství je natolik vznešené, nakolik je vznešená samotná představa Boha – Lásky. Existují různá jiná náboženství, které zjevují, že Bůh je jen jeden. Avšak Pán Ježíš nám zjevuje, že tento jediný Bůh, není samotář v sobě samém uzavřený, ale že tento jediný Bůh je Někdo víc než Osoba. Tento jediný Bůh se zjevuje, jako Společenství Osob, jako Živý a Osobní Vztah. Jako Vztažnost, která je základem pro všechno, co existuje.
Nedivme se, že právě toto Slovo se sjednocuje s člověkem, protože původní určení člověka, je „být Božím obrazem“, sloužit Bohu jako prostor jeho Zjevení anebo rám pro jeho Obraz. Člověk je pozván k tomu, aby se jeho prostřednictvím zjevil Neviditelný a absolutně Transcendentní Bůh, v tomto hmotném světě. Člověk má stejné poslání v hmotném světě, jako Slovo v Bohu. Vidíme tedy, že plodnost v Bohu, nezůstává pouze jen v něm samém, ale v této Boží plodnosti je Spása světa. Člověk se na této Boží plodnosti, může zúčastňovat dvojím způsobem: přirozeným plozením dětí, ale stejně i hlásáním evangelia. Nic by nám nebylo platné, kdybychom se narodili jako lidské děti, kdybychom se současně skrze přijetí Slova, nestali i dětmi Božími. Skrze Slovo, vstupuje do nás i Duch Svatý, bytostná dobrota Boha, skutečná Láska a schopnost milovat Božským způsobem. Když se sjednocujeme se Slovem Božím, stáváme se Božími přáteli a celá Nejsvětější Trojice, vstupuje do našich životů. Toto Slovo je podmínkou přátelství z Boží strany. Duch Svatý, je zážitkem Božího přátelství a lásky.
Víme, že každé lidské slovo, je neseno dechem člověka. Je doslova vydechnuté. Boží Slovo je stejně vydechnuté, ale ne lidským dechem, ale Božím dechem a tím je Duch svatý. Člověk žije svým dechem a způsobem boží existence, je Duch Svatý. Duch Svatý je duchem Otce i Syna. Duch Svatý je Božím prostředím. A i lidská duše se jen tehdy správně rozvíjí, když dýchá v tomto Božím Ovzduší. Kdysi, na počátku při stvoření Adama, se Bůh něžně sklonil k člověku a vdechl do jeho nozder Dech života. Skrze tento Boží Dech do lidské bytosti, vstoupilo současně i Boží Slovo. Toto je naše původní přirozenost. Pravým člověkem je ten, který přijal Boží Slovo a žije v Duchu Svatém. Posledním cílem celé Boží ekonomiky, je vstup stvoření, do dokonalé jednoty s Nejsvětější Trojicí. Ale už nyní jsme pozváni, aby v nás přebývala Nejsvětější Trojice: „Kdo mě miluje, říká Pán – bude zachovávat moje slovo a můj Otec ho bude milovat: přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek“.
Sv. Alžběta od Nejsvětější Trojice, nám zanechala tuto modlitbu: „Bože můj, Nejsvětější Trojice, které se klaním, pomoz mi zcela zapomenout na sebe, abych se usadila v Tobě, nehybná a klidná, jako by moje duše byla už ve věčnosti. Nechť nic nezkalí můj pokoj, ani mě neodloučí od Tebe. Ty jsi můj Nezměřitelný Bůh, ale nechť mě každá minuta unáší dále do hloubky tvého tajemství! Upokoj moji duši. Udělej si v ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinku. Ať Tě nikdy tam nenechám samého, ale nechť jsem tam, celá, celičká, plně bdělá ve své víře, v nekonečném klanění, zcela vydána tvému stvořitelskému působení.“ Amen.