I
Za první svědky Mesiášova příchodu si Bůh vybral pastýře.
Vybral si lidi, které veřejné mínění natolik obralo o věrohodnost, že se nikdo např. neodvážil pozvat si je k soudu, aby svědčili v jeho prospěch.
Bůh však jimi neopovrhnul.
A je třeba říci, že se mu to opravdu vyplatilo.
Jejich svědectví v tomto případě bylo velice působivé…
Čteme, že se všichni divili tomu, co jim vyprávěli.
Ale tento krátký evangelijní úryvek nehovoří jen o pastýřích.
Informuje nás také o Betlémských obyvatelích a o Pánově matce Marii. A tím nám před oči staví tři rozličné postoje radostné zvěsti.
Obyvatele Betléma, kteří si ji vyslechnou, podiví se jí, ale tím to končí.
Pastýře, kteří ji vyslechnou, ale myslí také na jiné a horlivě šíří to, co přijali.
A nakonec nám toto evangelium představuje Pannu Marii, která je krásným vzorem těch, kdo si přijatou blahozvěst uchovávají v paměti, přemýšlejí o ní, upravují si jí svědomí a podle ní potom mluví i jednají.
Nedokážeme s jistotou říci, zda nás chtěl Duch svatý prostřednictvím svého evangelisty Lukáše upozornit na tuto stupnici vztahů k radostné zvěsti, ale je jisté, že nás upozornil.

II
Maria však to všechno uchovávala v srdci … - Nezapomínala na ta slova, protože věřila, že všechno, co člověk slyší o Božím Synu, bude muset v jednou životě použít.
A rozvažovala – hledala souvislosti mezi jedním a druhým slovem o jejím Synu, např. mezi příslibem, podle něhož dostane slavný trůn praotce Davida, a mezi pokořující skutečností jeslí, mezi tím, co se o něm dozvídá, a jejím vlastním životem. A konečně mezi touto ohromující skutečností, před níž stála, a mezi životy těch, jež měla kolem.
Její styk s Božím slovem, to podle informace evangelia nebylo naše zvědavé převracení stránek, na nichž se píše o všeličem zajímavém.
To bylo převracení záhybů duše, která si každou přijatou část radostné zvěsti uchovává a přemýšlí nad ní, prožívá ji a v patřičné době odevzdává.

III
Před svým duchovním zrakem máme zdrženlivé obyvatele Betléma, nadšené pastýře, ale také tichou, nad vším uvažující Pánovu matku.
Počínáme si velice moudře, jestliže si při této příležitosti právě ji zvolíme za vzor i pomocnici při setkáních s Božím slovem.

VI
Pane, velice starostlivě si uchováváme tvé činy a tvá slova v knihách. Je to potřebné, ale přitom ne dostatečné… Tvé činy a tvá slova je třeba si zapisovat do srdce, do mysli a do každého svého skutku.
Jen tehdy jsou správně zaznamenána.
Prosíme tě, pomoz nám, abychom je podle příkladu a na přímluvu tvé přesvaté matky zachovávali i odevzdávali jako živé a každému srozumitelné svědectví o tobě – o Božím Synovi a našem Pánu. Amen.