I
Obsah evangelia tvoří dvojí skutky.
Ty, které Bůh vykonal kvůli nám.
A ty, které my máme vykonat kvůli němu.
Ty, které vykonal Bůh, jsou výzvou. Ty naše mají být odpovědí.
Ale můžeme potom říci, že betlémské jesle ve zkratce zahrnují celé evangelium.
Dítě, které v nich leží, je Boží skutek, největší Boží skutek.
Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna…
Ochota pastýřů utíkat od svých stád k němu je odpovědí.
Ale zároveň další výzvou.
Pro nás.
Výzvou odpovídat na Boží slovo tak, jako oni: přesně, ochotně a obětavě.

II
Když andělé odešli – pastýři se až potom pohnuli ze svého místa. Až potom, když do konce vyslechli a do důsledků promysleli to, co jim Bůh oznámil.
Pojďme tedy do Betléma – až tam, kde si nás Pán přál mít. Zůstat v půli cesty by znamenalo totéž, jako zůstat na místě.
Pospíchali tam – těžkopádná odpověď na Boží volání by byla důkazem, že dostatečně nevěřili v jeho moc, dobrotu a pravdomluvnost.

III
Betlémští pastýři zanechali svá stáda, tedy to, z čeho žili, o co se opírali.
Nevymlouvali se na noční tmu, ani na nevyspání a únavu.
Nepoukazovali na kdykoli možný příchod zlodějů a na bezpříkladnou žravost vlků. Šli bez váhání, kam je volal Pán, aby se po krátké zkušenosti stali ohlašovateli jeho pravdomluvnosti a milosti…
Když se s nimi porovnáváme, co musíme říci o našem poslouchání a o našem uskutečňování Božího slova?

IV
Pane, když se setkáváme s tvou radostnou zvěstí, dopouštíme se většinou dvou chyb. Buď ji dostatečně neposloucháme, anebo velice nedbale uskutečňujeme. Pomoz nám, prosíme, odstranit oba tyto nedostatky. A dej nám pochopit, že chceme-li to, co žádáš, přesně a rychle vykonat, musíme tě důkladně a dlouho poslouchat. Amen.