I
Pastýři, o nichž čteme v souvislosti s narozením Pána, žili většinu roku na poušti.
Ve dne pásli svá stáda a v noci je hlídali před zvěří a zloději.
Nebyli to bojácní lidé, ale i přes to se velice ulekli, když se nad nimi rozzářilo noční nebe.
Nedivme se tomu.
Strach při styku s nadpřirozenem je v Božím slovu téměř pravidlem. V takových rozpoloženích se člověk třese, že Bůh zase přichází od něj něco požadovat, třebaže se už tolikrát mohl přesvědčit o tom, že při podobných setkáních jde téměř vždy o nějaký nový Boží dar, o nějakou novou radost.
A v tomto případě šlo opravdu o mimořádně velkou.
O takovou, která je měla zcela naplnit a jejich prostřednictvím se rozšířit mezi všechen lid.
A aby si pastýři nemysleli, že záplava této radosti je jen nádherným snem, anděl, který jim ji oznamoval, vyjmenoval také znamení, podle nichž poznají, že jde o skutečnost. Řekl jim: Najdete v Betlémě dítě v plénkách – v jeslích, tj. ve chlévě. A pastýři si zajisté dobře všímali, co jim anděl pravil.
Vždyť ten, jehož měli hledat a najít, patřil podle jeho slov jim.
Vám se narodil – řekl jim.
Vám, chudým, opovrhovaným, ale zcela osobním způsobem vám, pastýřům, k nimž se také on sám jednou přirovná.

II
Naleznete děťátko. Takto přichází na svět váš Spasitel, váš Mesiáš. A vždy bude takto přicházet. Do dějin národů i do dějin každé jednotlivé duše.
Vždy jako něco v plenkách, jako něco velice malého.
A vždy k malým a skrze malé.

III
Tehdejší králové si zajisté mysleli, že Osvoboditel světa se narodí v jejich palácích a kněží předpokládali, že se světu zjeví v jejich chrámech.
Avšak Bůh v tomto případě překvapil jedny i druhé…
Svého Syna poslal mezi ty, kterými všichni opovrhovali a kteří s takovou možností počítali nejméně.
Čteme-li pozorně tento evangelijní úryvek, přijdeme na to, že není dobré si myslet mnoho o sobě a málo o druhých.
Bůh s oblibou dává světu svého Syna skrze lidi, kteří jsou přesvědčeni, že pro takové vyznamenání jsou ze všech nejnehodnější.

IV
Bože, tys dal světu svého Syna jako dítě a zjevil jsi ho nejprve malým, chudým a neuznávaným.
Dej nám, prosíme, pochopit, že budeme-li ochotně přijímat ponížení, chudobu a nepochopení, tehdy se nejspíš můžeme stát držiteli a zprostředkovateli tvé slávy. Amen.