I
Evangelium nám Marii představuje nejprve s plenkami v ruce, které připomínají její mateřskou starostlivost.
A potom nám ji ukáže u jeslí, které jakoby zase popíraly tuto její krásnou vlastnost.
Jesle jsou totiž příliš drsným prostředím pro útlé novorozeně.
Avšak v evangeliu naštěstí máme i vysvětlení. Čteme: „…protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo …“
Jak je vidět, už hned na začátku se potvrzovala pravdivost Janovy věty: „Přišel mezi vlastní a vlastní ho nepřijali.“
Nepřijali ho do domu, později ani do města, v němž byl vychován. A nakonec ani do svého národa.
Odvrhli ho a vydali pohanům.
To, že ho Maria musela uložit tam, kam si zvířata přichází pro pokrm, nám také o něčem hovoří.
Avšak ještě více okolnost, že se to stalo právě v Betlémě, hebrejsky v Domě chleba…
Pokud Josef s Marií museli do jeslí uložit Chléb, jenž kvůli nám přišel z nebe, víme, na jaké výšce jsme a co máme dělat. Pro své špatné sklony jsme tam, kde zvířata…
Před jeslemi.
Ale tím na štěstí také před Ježíšem, jenž je naší Spásou.
Chvalme tedy Boha, který nás ujišťuje, že budeme-li jíst tento živý Chléb, který sestoupil z nebe, jeho prostřednictvím dostaneme do sebe nový život, jímž se zdvihneme nad úroveň zvířat a staneme se tím, čím máme být – staneme se jeho milovanými dětmi.

II
A porodila svého prvorozeného – aby ten, jenž byl zatím jen středem jejího těla a předmětem jejího nábožného uvažování, se stal také středem celého jejího života, předmětem její stálé a všestranné služby.
Položila ho do jeslí – protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo…
A zdá se, že by to s nimi dopadlo stejně i dnes.
Ty, kteří věrně plní Boží plány, svět vždy nějak vytlačuje na okraj.

III
Plenky praví o Mariině připravenosti.
Jesle o Josefově vynalézavosti.
A chlév, do něhož se uchýlili, o jejich pokoře a trpělivé nenáročnosti ve službě Kristu.
A všechno toto dohromady o bezmezné důvěře v Otce, jenž zajisté nejlépe ví, proč to tak musí být, že jeho Syn od počátku trpí a spolu s ním všichni, kteří se mu stávají duchovně blízkými.
Když se pomocí tohoto Božího slova díváme do betlémského chléva, měli bychom si jednou provždy uvědomit, že pokud jsme spojili svůj život se životem Božího Syna a chceme ho zjevovat světu, neobejdeme se bez činné obětavosti, bez trpělivé vytrvalosti, ale především ne bez důvěry v Boží sílu a dobrotu.

IV
Bože, tys také proto postavil Josefa a Marii do bezprostřední blízkosti svého Syna, aby nám byli příkladem obětavé služby tvému království.
Dej, prosíme, abychom je měli stále před očima a na jejich přímluvu dosáhli ty ctnosti, které nás trvale udrží v blízkosti u tvého Syna. Amen.